střílet
Jump to navigation
Jump to search
See also: strilet
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech střieleti, from Proto-Slavic *strěľati.
Pronunciation
Verb
střílet impf (perfective střelit)
Conjugation
Conjugation
| Infinitive | střílet, stříleti | Active adjective | střílející |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | střílení | Passive adjective | střílený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | střílím | střílíme | — | střílejme |
| 2nd person | střílíš | střílíte | střílej | střílejte |
| 3rd person | střílí | střílejí, střílí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive střílet. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | střílel | stříleli | střílen | stříleni |
| masculine inanimate | střílely | stříleny | ||
| feminine | střílela | střílena | ||
| neuter | střílelo | střílela | stříleno | střílena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | stříleje | — |
| feminine + neuter singular | střílejíc | — |
| plural | střílejíce | — |